Metalfest, Plzeň 2016

23. května 2017 v 17:57 |  Reporáže a recenze
Pokud chcete zavzpomínat na minulý ročník Metalfestu a navnadit se tak na letošní, který se koná již příští víkend, můžete si přečíst mou reportáž, kterou naleznete i v online měsíčníku Abdon a to v červencovém čísle z roku 2016, který naleznete ke stažení zdarma zde.


(Nightwish)

O víkendu 3. 6.-5. 6. 2016 se v plzeňském lochotínském amfiteátru konal již 7. ročník Metalfestu.
Jedná se o festival rocku, metalu a podobných stylů hudby. Letošními leadry byli např. Nightwish, Epica, Lordi nebo UDO.
Jak potvrdili i pořadatelé, jednalo se o program nejvíc nabitý velkými hvězdami metalové scény od doby, co se festival koná. Celkově akci navštívilo kolem deseti tisíc lidí.
Metalfest je dle mého názoru zvláštní tím, že se koná ve městě, i když přilehlý park a zoo tuto skutečnost celkem dobře maskují. Mám zde lehce skličující pocit, neboť jsem zvyklá kempovat na rozlehlých loukách, jako např. na Basinfirefestu v nedalekém Spáleném Poříčí.
V pátek odpoledne jsem se připojila k davu mířícímu do amfiteátru, který je zrekonstruovaný z minulého roku. Festival se již rozjížděl a jako každý rok i letos zde bylo plno stánků s jídlem, pitím i oblečením a v kempu už stála spousta stanů. Přidala jsem se k sestřenici a zbytku naší party a nasávala atmosféru festivalu. Ta je totiž nezaměnitelná a jedinečná. Člověk cítí jakousi soudržnost s ostatními, i když je nezná a ani s nimi nemluví, protože i přestože metalisté mohou na první pohled vypadat jako neurvalá "individua" v černém oblečení a řetězech, která uctívají Satana (ano, toto jsou skutečné názory), vůbec tomu tak není. Na rockovém/metalovém festivalu panuje pohoda, kterou jsem nezažila na žádné jiné společensko-kulturní akci. Lidé jsou na sebe slušní, vtipkují, rozebírají svou oblíbenou muziku a celkově jsou k sobě ohleduplní.
V pátek mě nejvíce zajímaly kapely Gloryhammer, což je britsko-švýcarská epic power metalová skupina a oblíbenci mojí mámy. Jejich vystoupení bylo příjemné a energické. Nejvíce jsem se těšila samozřejmě na hlavní hvězdu festivalu, a to finské Nightwish, které snad nemusím představovat, protože i lidé, kteří neposlouchají metal, určitě někdy slyšeli o této symfonicko-metalové legendě.
Jak nám oznámil moderátor, kapela připravovala světla na scénu celou předchozí noc, a tak bylo zaručeno, že podívaná to bude velkolepá, jelikož Nightwish s sebou vždy přivezou show, na kterou se nezapomíná. I přestože v současné době Nightwish neposlouchám tolik jako dřív, užila jsem si jejich vystoupení a zpívala si při písních, které jsem měla za své hymny, když jsem ve svých dvanácti letech metal začala poslouchat. Jediné, co bych jim vytkla, bylo to, že málo komunikovali s obecenstvem. Na konci se zdálo, jakoby odehráli, co měli, a prostě odešli (i přestože se s diváky rozloučili).
Koncert skončil v jedenáct hodin, východ u amfiteátru se narval k prasknutí a my do půl jedné čekali na odvoz, takže jsem později usnula jako miminko. Moc jsem toho ale nenaspala, protože v sedm jsme vstávali a jeli zpátky do Plzně.



(Charlotte Wessels, Delain)

Na sobotu jsem se velmi těšila, ačkoliv odpadla norská Sirenia, protože zpěvačce Aylin zemřela matka. Nejvíce jsem očekávala kapelu Delain, která pochází z Nizozemí a hraje směsici symfonického rocku a metalu a v jejímž čele stojí krásná zpěvačka Charlotte Wessels. Jelikož mi celý víkend šlo i o pěkné snímky z této akce, fotila jsem hlavně autogramiády, při kterých se můžete k hvězdám dostat co nejblíže (pokud se dostanete skrz našťouchaný dav fanoušků a čumilů). Bohužel často ale platí i to, že buď si tu akci užiješ, nebo uděláš pěkné fotky, protože pokud chceš udělat opravdu kvalitní snímky, musíš se tomu věnovat na 100 % a po celou dobu. A já jsem jela na festival hlavně kvůli hudbě, takže snímky mám, některé i vydařené, ale mohlo by jich být určitě i více.
K samotnému vystoupení Delain musím říct, že jsem si ho velmi užila, zaskákala jsem si, zazpívala, zatleskala i zakřičela, prostě všechny "za". Vypíchnout musím mladičkou kytaristku Merel Bechtold, jejíž výkon byl úžasný a navíc na mě byla na autogramiádě velmi milá.





(Delain, Merel Bechtold)

V tento den jsem si užila ještě finské legendy Lordi, kteří měli jako vždy připravenou monster show s mnoha rekvizitami (pila, konfety, obří křídla a doplňky na kostýmech). Jejich písně znám od mala, takže jsem si mohla zpívat každou druhou, a celkově mě toto vystoupení moc potěšilo. Zároveň se mi líbilo, že jejich koncert nebyl přeřvaný, což některým lidem z naší party vadilo a stěžovali si, že to bylo "moc potichu a nemělo to koule" J.
Neděle byla dnem nejteplejším, i přestože se nevyrovnala předchozímu ročníku, kdy pivo zteplalo během pěti minut a kdy jste se téměř přiškvařili k lavičkám. Bohužel i v tento den odpadla kapela, na kterou jsem se moc těšila a to švédská hardrocková Crucified Barbara. Festivalu se děvčata nezúčastnila kvůli nemoci zpěvačky, o několik dní později ale kapela oznámila konec své existence, což mě osobně velmi mrzí, protože toto seskupení má písně a vystupování, které vám prostě dodá energii a radost.
Jakožto fanoušek female fronted metalu (tedy kapel, v jejichž čele stojí ženy) jsem ale neměla tento den prohraný, jelikož nás ještě čekala Epica. Epica je další z legend svého žánru a zrzavá zpěvačka Simone Simons je předmětem vášnivých diskuzí nejen u mužů. Na jejich autogramiádě naštěstí nebyl takový nával a tak jsem se dostala i na pěkné místo, ze kterého se dalo velmi dobře fotit, jelikož jsem stála přímo naproti zpěvačce. Jejich koncert samotný se mi také líbil, jediné co bych vytkla je, že některé písně zní podobně a tak člověk občas dlouho neudrží pozornost.

Celkově bych chtěla poděkovat organizátorům za skvělou akci, na které jsem neměla žádné problémy (lidé, kteří bydleli v kempu měli bohužel problémy s krádežemi), kapely byli skvělé a doufám, že i příští rok bude takto úžasný, co se týče programu a snad jídlo bude levnější :).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama