na Blog.cz

Na světě je první ukázka z připravovaného DVD Act 1, které Tarja natáčela v Argentině.

Je to píseň Into the Sun, kterou poprvé zazpívala na začátku roku ve Zlíně.

Jako fanoušek Tarji Turunen jsem vytvořila video, ve kterém jsou shrnuté "nejdůležitější" okamžiky jejího života nebo alespoň ty, které jsou něčím zajímavé.

Jak už nám Tarja jednou letos slíbila v rozhovoru při své poslední návštěvě v Čechách, že se k nám vrátí v roce 2013 se svým připravovaným projektem "Beauty and the Beat".

Navštíví Prahu a Zlín 6.4. a 7.4..

Spolu s ní se vrátí i bubeník Mike Terrana a doprovodí ji zlínská filharmonie.

Objednat lístky si můžete zde.

Lístky stojí od 690 Kč do 1290 Kč.

Jelikož je festivalové letní období, musím se vás zeptat, jestli vyrážíte na nějaký rockový nebo metalový festival u nás i v zahraničí?

V posledních týdnech sužují velká vedra většinu Spojených států a díky tomu skolaboval uprostřed koncertu v Dallasu zpěvák Slipknotů Corey Taylor.

Corey už je v pořádku, jak potvrdil na svém Twitteru a zároveň děkuje všem za zájem.

Na "přehřátou chvilku" se můžete podívat zde:

Minulý týden jsem navštívila Basinfirefest ve Spáleném poříčí, který oslavoval 10. výročí.

Zde máte zhodnocení festivalu z mého diváckého pohledu.

Pátek byl skutečně slunečný a čekání na místě na zbytek naší výpravy bylo tak ještě horší, než když jsme zjistili, že se točí jenom Budvar.

Když jsme postavili stany, umístili auta a karavany, vyrazili jsme se podívat do areálu festivalu.

Hned u vchodu nás přivítala skupina s Božkovem a vrzli nám panáka do ruky.

Prvně jsem uviděla/slyšela českou kapelu Fata Morgana, který byla v hrozném horku příjemným osvěžením a i když jsem neviděla celý koncert, jelikož jsem se schovala ve stánku Budvaru, myslím, že je to kapela velmi dobrá.

Do první řady pod pódium jsme znovu přišli až na konec Debustrol a Kreyson, kteří i po spoustě let, co hrají dokáží rozproudit obecenstvo.

Zvědavá jsem byla hlavně na kapelu Children of Bodom, která k nám doputovala až z Finska a která je mezi metalisty dost známá.

Tentokrát v druhé řadě u reproduktorů jsme zhlédli část show, která mě upřímně dost zklamala, protože kromě písní, které jsem znala, znělo vše ostatní jako bezmelodický šum a řev, proříznutý třemi kytarovými sóly v jednom songu.

Apocalyptica, která hrála po nich mě naopak nezklamala, i když můj požitek byl spíše audio, protože s mým metrem šedesát nemám ve vysokém davu šanci.

Přesto, že mě se Apocalyptica líbila, starší členové výpravy remcali, že to nebylo nic moc a že se jim mnohem víc líbila česká punková SPS, která hrála na vedlejším pódiu.