Metalfest, Plzeň 2016

23. května 2017 v 17:57 |  Reporáže a recenze
Pokud chcete zavzpomínat na minulý ročník Metalfestu a navnadit se tak na letošní, který se koná již příští víkend, můžete si přečíst mou reportáž, kterou naleznete i v online měsíčníku Abdon a to v červencovém čísle z roku 2016, který naleznete ke stažení zdarma zde.


(Nightwish)

O víkendu 3. 6.-5. 6. 2016 se v plzeňském lochotínském amfiteátru konal již 7. ročník Metalfestu.
Jedná se o festival rocku, metalu a podobných stylů hudby. Letošními leadry byli např. Nightwish, Epica, Lordi nebo UDO.
Jak potvrdili i pořadatelé, jednalo se o program nejvíc nabitý velkými hvězdami metalové scény od doby, co se festival koná. Celkově akci navštívilo kolem deseti tisíc lidí.
Metalfest je dle mého názoru zvláštní tím, že se koná ve městě, i když přilehlý park a zoo tuto skutečnost celkem dobře maskují. Mám zde lehce skličující pocit, neboť jsem zvyklá kempovat na rozlehlých loukách, jako např. na Basinfirefestu v nedalekém Spáleném Poříčí.
V pátek odpoledne jsem se připojila k davu mířícímu do amfiteátru, který je zrekonstruovaný z minulého roku. Festival se již rozjížděl a jako každý rok i letos zde bylo plno stánků s jídlem, pitím i oblečením a v kempu už stála spousta stanů. Přidala jsem se k sestřenici a zbytku naší party a nasávala atmosféru festivalu. Ta je totiž nezaměnitelná a jedinečná. Člověk cítí jakousi soudržnost s ostatními, i když je nezná a ani s nimi nemluví, protože i přestože metalisté mohou na první pohled vypadat jako neurvalá "individua" v černém oblečení a řetězech, která uctívají Satana (ano, toto jsou skutečné názory), vůbec tomu tak není. Na rockovém/metalovém festivalu panuje pohoda, kterou jsem nezažila na žádné jiné společensko-kulturní akci. Lidé jsou na sebe slušní, vtipkují, rozebírají svou oblíbenou muziku a celkově jsou k sobě ohleduplní.
V pátek mě nejvíce zajímaly kapely Gloryhammer, což je britsko-švýcarská epic power metalová skupina a oblíbenci mojí mámy. Jejich vystoupení bylo příjemné a energické. Nejvíce jsem se těšila samozřejmě na hlavní hvězdu festivalu, a to finské Nightwish, které snad nemusím představovat, protože i lidé, kteří neposlouchají metal, určitě někdy slyšeli o této symfonicko-metalové legendě.
Jak nám oznámil moderátor, kapela připravovala světla na scénu celou předchozí noc, a tak bylo zaručeno, že podívaná to bude velkolepá, jelikož Nightwish s sebou vždy přivezou show, na kterou se nezapomíná. I přestože v současné době Nightwish neposlouchám tolik jako dřív, užila jsem si jejich vystoupení a zpívala si při písních, které jsem měla za své hymny, když jsem ve svých dvanácti letech metal začala poslouchat. Jediné, co bych jim vytkla, bylo to, že málo komunikovali s obecenstvem. Na konci se zdálo, jakoby odehráli, co měli, a prostě odešli (i přestože se s diváky rozloučili).
Koncert skončil v jedenáct hodin, východ u amfiteátru se narval k prasknutí a my do půl jedné čekali na odvoz, takže jsem později usnula jako miminko. Moc jsem toho ale nenaspala, protože v sedm jsme vstávali a jeli zpátky do Plzně.



(Charlotte Wessels, Delain)

Na sobotu jsem se velmi těšila, ačkoliv odpadla norská Sirenia, protože zpěvačce Aylin zemřela matka. Nejvíce jsem očekávala kapelu Delain, která pochází z Nizozemí a hraje směsici symfonického rocku a metalu a v jejímž čele stojí krásná zpěvačka Charlotte Wessels. Jelikož mi celý víkend šlo i o pěkné snímky z této akce, fotila jsem hlavně autogramiády, při kterých se můžete k hvězdám dostat co nejblíže (pokud se dostanete skrz našťouchaný dav fanoušků a čumilů). Bohužel často ale platí i to, že buď si tu akci užiješ, nebo uděláš pěkné fotky, protože pokud chceš udělat opravdu kvalitní snímky, musíš se tomu věnovat na 100 % a po celou dobu. A já jsem jela na festival hlavně kvůli hudbě, takže snímky mám, některé i vydařené, ale mohlo by jich být určitě i více.
K samotnému vystoupení Delain musím říct, že jsem si ho velmi užila, zaskákala jsem si, zazpívala, zatleskala i zakřičela, prostě všechny "za". Vypíchnout musím mladičkou kytaristku Merel Bechtold, jejíž výkon byl úžasný a navíc na mě byla na autogramiádě velmi milá.





(Delain, Merel Bechtold)

V tento den jsem si užila ještě finské legendy Lordi, kteří měli jako vždy připravenou monster show s mnoha rekvizitami (pila, konfety, obří křídla a doplňky na kostýmech). Jejich písně znám od mala, takže jsem si mohla zpívat každou druhou, a celkově mě toto vystoupení moc potěšilo. Zároveň se mi líbilo, že jejich koncert nebyl přeřvaný, což některým lidem z naší party vadilo a stěžovali si, že to bylo "moc potichu a nemělo to koule" J.
Neděle byla dnem nejteplejším, i přestože se nevyrovnala předchozímu ročníku, kdy pivo zteplalo během pěti minut a kdy jste se téměř přiškvařili k lavičkám. Bohužel i v tento den odpadla kapela, na kterou jsem se moc těšila a to švédská hardrocková Crucified Barbara. Festivalu se děvčata nezúčastnila kvůli nemoci zpěvačky, o několik dní později ale kapela oznámila konec své existence, což mě osobně velmi mrzí, protože toto seskupení má písně a vystupování, které vám prostě dodá energii a radost.
Jakožto fanoušek female fronted metalu (tedy kapel, v jejichž čele stojí ženy) jsem ale neměla tento den prohraný, jelikož nás ještě čekala Epica. Epica je další z legend svého žánru a zrzavá zpěvačka Simone Simons je předmětem vášnivých diskuzí nejen u mužů. Na jejich autogramiádě naštěstí nebyl takový nával a tak jsem se dostala i na pěkné místo, ze kterého se dalo velmi dobře fotit, jelikož jsem stála přímo naproti zpěvačce. Jejich koncert samotný se mi také líbil, jediné co bych vytkla je, že některé písně zní podobně a tak člověk občas dlouho neudrží pozornost.

Celkově bych chtěla poděkovat organizátorům za skvělou akci, na které jsem neměla žádné problémy (lidé, kteří bydleli v kempu měli bohužel problémy s krádežemi), kapely byli skvělé a doufám, že i příští rok bude takto úžasný, co se týče programu a snad jídlo bude levnější :).


 

Na co se těšit na Metalfest 2017

23. května 2017 v 17:23 |  New


Vyrážíte na letošní Metalfest do Plzně a nebo ještě váháte? Zde se můžete podívat na krátký průřez setlistu a rozhodnout se nebo minimálně navnadit se. Podotýkám, že interprety jsem nevybírala podle popularity, ale zvolila jsem je podle toho, co zaujalo mě.

Tarja a Sharon
Tarjina hudební kariéra trvá již 20 let a je jen radost tuto divu sledovat v různých etapách jejího života. Sharon den Adel je stejně známá a zpívá stejně dlouho jako Tarja. I přes společný hudební styl se tyto dvě zpěvačky léta míjely a své hlasy spojily až v roce 2013 v písni Paradise (What about Us) a staly se přítelkyněmi. Obě mají svůj program nabitý - Tarja koncertuje po celém světě a vychováva svou pětiletou dceru a Sharon se stará o své tři děti, přesto si najdou chvíle pro společnou práci. V Plzni exluzivně vystoupí spolu a dozajista se máme na co těšit a bude to koncert, na který bude (minimálně female fronted) metalová scéna dlouho vzpomínat.



Korpiklaani
Tuhle finskou smečku mám ještě v živé paměti z Basinfirefestu z roku 2015. Pokud máte rádi veselý folkmetal, pak určitě doporučuji, skvěle se při jejich koncertu uvolníte, zaskáčete si či zatančíte. Kromě Čech hrají Korpiklaani letos po celém světě, např. v Číně, Japonsku, Rumunsku či Portugalsku.


Frantic Amber
Projíždějíc program, zaujala mne švédská melodic deathmetalová ženská kapela (nyní s chlapským bubeníkem) Frantic Amber. I když moc nemusím zběsilé kopáky, které hrají 20 vteřin v kuse, musím uznat, že mě na této kapele něco zaujalo a jejich písně se mi líbí. Jedna zajímavost, každá členka pochází z jiné země - Švédsko, Japonsko, Dánsko a Kolumbie. Hledíc na soupisku uplynulých koncertů mi dochází, že pravděpodobně v České republice ještě nehrály a tak doufám, že se jim zde bude líbit a že je české obecenstvo dobře přijme.



Neonfly
Anglické Neonfly jsem měla možnost vidět a slyšet již 2x a to v Mnichovicích u Prahy a v Plzni v Šeříkovce v roce 2012. Tito britové hráli ale i na Masters of Rock a na Basinfirefestu, takže nejsou v Čechách žádnými nováčky. Tvrdí, že mají Česko rádi a také "ceský pivo". Vřele doporučuji navštívit i jejich vystoupení, hrají jako jedna z prvních kapel v pátek. Neonfly nejsou velký metalový nářez, ale řádná melodika, která zahřeje u srdce. Jejich vystoupení oplývají energií a členové kapely jsou milí lidé, kteří s fanoušky rádi prohodí pár slov.



Avatar
Při mém pátrání po kapelách z letošního Metalfestu jsem byla příjemně překvapena švédskou skupinou Avatar, o které jsem bohužel nikdy neslyšela a je to velká škoda. Nejvýraznější osobou je zpěvák Johannes Eckerström, který se stylizuje do tragikomedického klauna (dá-li se to tak říci) a s ironický úsměvem prezentuje hlubokomyslné texty ve velké pěvecké škále. Kapela vznikla již v roce 2001 a musím uznat, že jejich hudba mi přijde konstantně dobrá, což se o hodně kapelách říct nedá. Kapela má vydáno již 6 alb, poslední je z roku 2016 a z něho také můžeme čekat největší zastoupení písní pro nedělní vystoupení.


Konspirační teorie metalu I.: Bye Bye Beautiful a Yours Is An Empty Hope

28. února 2017 v 18:09 |  →Ostatní←
Tato série článků bude zmiňovat, zabývat se a rozebírat tzv. konspirační teorie se zaměřením na metalovou hudbu, její interprety, ale i fanoušky.
Berme tato teoretizování s nadsázkou a pojďme diskutovat o jejich pravdivosti či falešnosti, vážnosti či absurditě.

Nightwish, beze sporu pojem opředený miliony diskuzí na nejrůznější témata. Vybereme jedno z nich a to písně "Bye, Bye Beautiful" (Sbohem, sbohem, krásko) a "Yours is an empty hope" (Tvá (pravda) je prázdná naděje). Jako doplňující můžeme zařadit i písně "I Wish I Had An Angel" (Přál jsem si mít anděla) a "Enough" (Dost) od Tarji.

První zmíněná píseň (dále jen BBB), je z alba Dark Passion Play z roku 2007, prvního alba bez Tarji a s Anette. Během deseti let od vydání tohoto singlu fanoušci propírali tuto píseň mnoha diskuzemi o skutečném významu. Tuomas potvrdil v tomto rozhovoru, že je skladba o Tarje, ale zmínil také, že je myšlena kladně. (Že by měli ve smlouvě, že se nabudou navzájem pomlouvat?)
Texty písní mohou být sondou do mysli autora. Píší o svých životních zkušenostech, představách, touhách a obecně o věcech, které je obklopují. Logicky bychom se tedy mohli domnívat, že všechny výše zmíněné písně jsou skutečně takové jaké se zdají.

Úrovky z písně podporující teorie:

Did you ever hear what I told you?
Did you ever read what I wrote you?
Did you ever listen to what we played?
Did you ever let in what the world said?
Did we get this far just to feel your hate?
How blind can you be, don't you see
You chose the long road but we'll be waiting
Bye bye beautiful
Jacob's ghost for the girl in white
It's not the tree that forsakes the flower
But the flower that forsakes the tree

Slyšela jsi někdy, co jsem ti říkal?
Četla jsi někdy, co jsem ti napsal?
Poslouchala jsi někdy, co jsme hráli?
Přiznala sis někdy, co řekl svět?
Jak slepá můžeš být, nevidíš
Vybrala sis dlouhou cestu, ale my budeme čekat
Sbohem Krásko
Sbohem Krásko
Jakobův duch pro dívku v bílém
Strom není tím, kdo opouští květinu
Ale květina opouští strom

Probírajíc se diskuzemi o BBB narazila jsem i na několik teorií o písni "I Wish I Had An Angel". Je obecně známo, že Tuomas měl nějaké city k Tarje, které nebyly opětovány, obzvláště po Tarjině svatbě. Může být tedy text této písně opět a zase o Tarje a Tuomasovo neopětované lásce?

I wish I had an angel
For one moment of love
I wish I had your angel
tonight
Old loves they die hard
Old lies they die harder

Přál bych si mít anděla
Pro jeden okamžik lásky
Přál bych si mít tvého anděla
Tuto noc
Staré lásky umírají těžce
Staré lži umírají hůř

Tarji neoficiální odpovědí má být píseň z alba "I Walk Alone" (2007) "Enough" ("Dost").

Ego selfish Prima Donna
Dancing in your poisoned cage
Thinking that your consciences clearer
If you drink your dreams away
Had enough symphonies of sorrow
The beast of prey a breath away
Masterpiece of treachery
Built a wall and made me crumble
Just because I am in love
Don't you cry now look at all the
Dolls and toys that you have got

Ego sobecká primadona
Tančící ve tvé otrávené kleci
Myslící, že tvé svědomí je čistčí
Pokud odplaví tvé sny
Mám dost symfonií smutku
Dravé šelmě došel vzduch
Mistrovský kousek zrady
Postavili zeď a rozložili mě
Jen proto, že jsem zamilovaná
Neplač nyní, podívej se na všechny ty
Panenky a hračky, které jsi měl

Přesuňme se do roku 2012. Anette je velmi podobným způsoben vypovězena z Nightwish (kapela zaslala email jejímu managerovi) a Tuomas opět vyjadřuje své pocity ohledně této (ne)čekané situace skrze jeho největší um - píseň...?

Tear me to bits enjoy the scene
Of screen name verbal vanity
Churning the words imbued in filth
Your tongue oily water under my bridge
Stop! Life is now, still all for you
Turn from the hate, turn from the smoke
I see the parchment of your soul
The notes, the song
Join your voice
I can let you have the world
It's all for you

Roztrhej mě na kusy, užij si tuto scénu
Krycího jména, slovní marnivosti
Stloukání slov napuštěných špínou
Tvůj jazyk je mastnou vodou pod mým mostem
Přestaň! Život je teď, stále ještě pro tebe
Odvrať se od nenávisti, odvrať se od kouře
Vidím pergamen tvé duše
Ty noty, tu píseň
Připoj se svým hlasem

"Stloukání slov napuštěných špínou"
by mohla být reference na rozhovor, který Anette podala po vyhazovu a kde se netají tím že k ní kluci z kapely nebyli asi úplně férový a neřekli, že chtějí její definitiví odchod (kromě bubeníka, který napsal 7 stran stížností na její osobu).

Rozhovor 1
Rozhovor 2



Vedlejší fakt: Ve všech třech písních od Nightwish zpívá Marco.

Závěrem: Mnoho lidí namítá, že text YIAEH nesedí jen na Anetin odchod, ale dá se interpretovat mnoha způsoby.
Na jakou stranu se přikláníte vy?
Jsou tyto písně poetickým prostředníčkem Holopainena mířícím na Tarju a Anette jelikož by nebylo vhodné o nich negativně mluvit v rozhovorech? Nebo jen fanoušci vidí to co chtějí?

Všechny překlady jsou z Karaoketexty.cz
 


Metalfest 2016 foto

7. června 2016 v 10:59

Fotografie z letošního ročníku Metalfestu v Plzni 3. 6. - 5. 6. 2016 naleznete zde.


Hlasový rozsah III. - Elize Ryd

7. října 2015 v 8:52 |  →Ostatní←
Ve female fronted metalu se neustále porovnávají zpěvačky, tahle je nejkrásnější, tahle je nejlepší, tahle nejsympatičtější. Co se ale týče kvality zpěvu zacházíme do hlubokých vod různorodých technik a stylů. Podle mě nelze hodnotit dvě zpěvačky, když každá zpívá jinou technikou i jiný styl muziky.
Můžeme si ale poslechnout jejich hlasový rozsah ve kterém i lajk může poznat jaké tóniny nejlépe jejich oblíbenkyním i neoblíbenkyním sedí a ve kterých naopak nezní tak dobře.
Jméno: Elyze Ryd
Kapela: Amaranthe
Věk: 30
Hlas: Soprano
Mé hodnocení (snažím se hodnotit objektivně, ale samozřejmě mám svůj postoj a "něco" mám radši a něco ne):
2/4
Má celkem slušný rozsah i technika a čistota není špatná, mně se bohužel její hlas nelíbí. Přijde mi tuctový, takový hlas najdete bez většího hledání.

Jak uplynul čas: Nightwish

6. října 2015 v 22:24
Nikdo nemládne a i když se maskéři snaží známým tvářím pomoct jak to jde, čas nezastaví.
Tohle není článek o tom, jak tento a tento muzikant nyní vypadá hůř než před 20 lety. Ne. Prohlížela jsem si nejnovější fotky Tarji a říkala si, jak je krásná a říkala jsem si, jak se změnila za ta léta co jí poslouchám i za ta léta co jsem ji ani neznala. Přišlo mi to nějak fascinující, jak se jí i ostatním členům kapely vepsaly zkušenosti do tváře a co se v nich dá vyčíst. Také mi došlo, že mé idoly z dětství přece jen zestárli, ale že je nemám o nic méně ráda.












Hlasový rozsah II. - Maria Brink

25. května 2015 v 11:55 |  →Ostatní←
Ve female fronted metalu se neustále porovnávají zpěvačky, tahle je nejkrásnější, tahle je nejlepší, tahle nejsympatičtější. Co se ale týče kvality zpěvu zacházíme do hlubokých vod různorodých technik a stylů. Podle mě nelze hodnotit dvě zpěvačky, když každá zpívá jinou technikou i jiný styl muziky.
Můžeme si ale poslechnout jejich hlasový rozsah ve kterém i lajk může poznat jaké tóniny nejlépe jejich oblíbenkyním i neoblíbenkyním sedí a ve kterých naopak nezní tak dobře.


Jméno: Maria Brink
Kapela: In This Moment
Věk: 37
Hlas: Mezzo-Soprano



Moje hodnocení:


Její hlas má určitě své kouzlo, ale vadí mi, že její výkon na živo není tak vyvážený, občas se nám trochu "zadýchává" :).

Hlasový rozsah I. - Dianne Van Giersbergen

25. května 2015 v 11:47 |  →Ostatní←
Ve female fronted metalu se neustále porovnávají zpěvačky, tahle je nejkrásnější, tahle je nejlepší, tahle nejsympatičtější. Co se ale týče kvality zpěvu zacházíme do hlubokých vod různorodých technik a stylů. Podle mě nelze hodnotit dvě zpěvačky, když každá zpívá jinou technikou i jiný styl muziky.
Můžeme si ale poslechnout jejich hlasový rozsah ve kterém i lajk může poznat jaké tóniny nejlépe jejich oblíbenkyním i neoblíbenkyním sedí a ve kterých naopak nezní tak dobře.
První metalová diva na kterou se podíváme je Dianne Van Giersbergen.



Jméno: Dianne Van Giersbergen
Věk: 29 (brzy 30)
Kapela: Ex Libris, Xandria
Hlas: Soprán


Mé hodnocení (snažím se hodnotit objektivně, ale samozřejmě mám svůj postoj a "něco" mám radši a něco ne):
3/4
Techniku má zvládnutou velmi dobře, rozsah má velký, nezpívá falešně, při živáku má sůvj hlas pod kontrolou :)


Kam dál