Metalfest v Plzni až za rok

4. května 2020 v 11:55 |  New
Obáváné se stalo skutečností. Díky úžasné pandemii Koronaviru si letos nebudeme moci vychutnat dávku zahraničních interpretů v prostředí lochotínského amfiteátru.
Pořadatelé Pragokoncert čekali na konec dubna, kdy se vláda oficiálně vyjádřila k pořádání kulturních akcí. Závěr celého kolotoče = Metalfest až v roce 2021.

Podstatné info:

Letošní ročník odsunut na příští rok.

Většina kapel zůstává.

Chceš jít příští rok a máš lístek? Nech si ho, bude platný.

Ročník se rozšíří o 4. den - čtvrtek.


Více info na oficiálních stránkách pořadatelů www.metalfest.cz


 

Basinfirefest vstává z mrtvých (2020)

3. dubna 2020 v 14:36 |  Novinky
Článek původně vydán 14. 1. 2020

Basinfirefest - velmi kladně hodnocený festival ze Západních Čech, jehož založení se traduje do roku 2003, jsme mohli navštívit naposledy v roce 2017 a od té doby byla jeho existence nejasná ba dokonce nejistá. Osobně už jsem nedoufala, že by tento atmosférou velmi milý festival někdy opět otevřel své brány, spíše jsem čekala, že bude následovat své rockovo-metalové bratříčky Czech Rock Block (Plasy) a Tarock (Tachov) a vydá se do věčnych lovišť.

Na podzim minulého roku se ale objevily pozitivní zprávy o tom, že se něco děje... Respektive, že se něco bude dít a to 26. - 28. 6. 2020 na louce ve Spáleném Poříčí. 11. 11. pak byl oficiálně spuštěn předprodej lístků.

Bouchněte flašky, připravte sklínky, Basinfirefest je zpět.

A pořadatelé nestojí sami. Připojili k sobě Brutal Assault organizátory, protože přiznejme si to, utáhnout festival jak organizačně, tak především finančně musí být úkol pro jednotlivce či menší skupinu přímo nadlidský.
Děkujeme tedy pořadatelům, že se i nadále snaží.

A snaha je vidět hned z první i druhé várky kapel, jenž nese zvučná jména světová i domácí... Pojďme se na ně podívat, pro případ, že bychom né všichni všechny znali.




Ukrajinští Jinjer jsou bezesporu v rozkvětu své dosavadní největší slávy. Nikdy o ně u nás, ani ve světě, nebyl takový zájem, jako v posledním roce. O to víc nás může těšit, že se pěvecky výborná chameleonka Tatiana Shmailyuk a její squadra vrátí na Basinfirefest, kde před několika lety již vystoupili.



Uřvaní australští hardrockoví Airbourne nejsou v Česku žádnými nováčky, několikrát už nás navštívili. Jejich show plná reproduktorů naláká určitě nejednoho fanouška rock'n'rollových melodií.


Z malé zemičky Moldávie k nám dorazí Infected Rain, pětičlená kapela, ze které nejvíce vyčnívá občasná alternativní modelka Lena Scissordhands se svým mixem melodického a scream/growl zpěvu.





Metalfest 2020: První kapely a dražší lístky

2. září 2019 v 20:40 |  New
Dnes pořadatelé Metalfestu zveřejnili slibované ohlášení prvních kapel a již teď je výběr vcelku zajímavou záležitostí, byť (alespoň dle mého soudu) si na hlavní hvězdy budeme muset ještě počkat.
Pojďme si tedy prosvištět kapely, které nám byly dnes naservírovány, pro ty, kterým tato jména nic neříkají.

PS: Lístky do konce října za 1700,-... Ano, čekali jsme zdražení. Ano, chápeme že aby mohli být na festivalu "lepší"/"známější" kapely, je zdražení přirozenou věcí... Ano, chápeme, že "uživit" a zabavit tak početnou hordu něco stojí... Ale návštěvnost jde do rekordních výšin... Tak si říkáme... Proč z lidí nedostat o trochu víc, že?

Running Wild, německé legendy připlachtí na svém korábu z Hamburku a přivezou truhlu plnou powermetalových pirátských songů.



Nizozemští symfoničtí Within Temptation ozdobí nadházející ročník, ale nebude to porvé, kdy se krásná pětačtyřicetiletá Sharon Den Adel podívá na Lochotín, mohli jsme ji tam vidět v roce 2017 jako hosta Tarji Turunen.



Nikdo asi nedostal tolik označení "Metalová královna" jako další německá legenda na programu - Doro Pesch, která aktivně hraje od roku ´80 a je celosvětově přijímána fanoušky s respektem, jinak tomu nebude určitě ani v Plzni.



Finská Sonata Arctica míchá několik stylů, jejich hudba ale zaujme především melodické dušičky.


Joe Lynn Turner je kytarista, zpěvák a textař z ameriky, který působil v kapelách Deep Purple a Rainbow a nebude to poprvé, kdy navštíví ČR... Například v roce 2017 tu natáčel album pro projekt Sunstorm.



Další německá kapela je pro mě celkem překvapením, Saltatio Mortis totiž nehrají vůbec špatně. Prezentují se jako středověký punk... Nevím, jestli hrají opravdu punk, na základě toho co jsem od nich právě slyšela... Ani, jestli mají co dočinění se středověkem, spíš bych je označila jako folk rock, ale hudba je to veselá a roztančí každou tancetoužící osobu s nějakým tím pivkem v sobě.


Další německá kapela... Sinner.



Á další Německo - Herman Frank. Kytarista, který působil v Acceptech a Victory a nyní jede sólo.



Další veselý folk metal, tentokrát dudy vystřídají housilčky a maďarština. Kapela Dalriada funguje od konce devadesátých let a v jejím čele stojí zpěvačka Laura Binder.





 


Tarja a Sharon Den Adel na Metalfestu 2017

19. srpna 2019 v 20:28 |  Mé fotky kapel
Mé fotky Tarji a Sharon na společném vystoupení na plzeňském Metalfestu v roce 2017.

Metalfest 2018

22. května 2019 v 20:11 |  Reportáže a recenze
Blíží se letošní ročník Metalfestu, tak proč si nepřipomenout minulý ročník? Takto to vypadalo z mého pohledu.

Linda Toni Grahn (Follow the Cipher) s fanouškem

Velmi ráda vám opět přináším každoroční reportáž z akce překypující hudbou, pivem a sluncem. Metalfest 2018, který se koná v lochotínském amfiteátru v Plzni, je beze sporu stále více a více úspěšná a navštěvovaná akce… Důkazem nechť je letošní počet návštěvníků, který (jak slíbili pořadatelé v úvodních slovech programu) byl o polovinu vyšší než minulý rok a vyšplhal se na ohromných 15 000 lidí. A bylo to znát. Byť mě úspěch festivalu samozřejmě těší a jsem ráda, že se pořadatelům daří nalákat více a více lidí z celého světa, patnáctiminutová fronta na kelímek piva v úmorném horku mi dokázala pořádně pocuchat nervy. V pátek byl areál plný, což měli na svědomí hlavně finští Nightwish, na které přišli i "nemetalisti", kteří viditelně posílili řady černooděnců.

Že je letos návštěvníků pekelně dost, bylo poznat ale hlavně v sobotu dopoledne. Festival začíná každý den zhruba v jedenáct hodin, obvykle na první kapelu přijdou jen ta největší "ranní ptáčata", letos byly ale všechny sedačky při začátku druhé kapely skoro zcela obsazeny.

Letošní reportáž bude bohužel podstatně ochuzena o fotografie a to z jednoho prostého důvodu - nebyla jsem vpuštěna do areálu s mým fotoaparátem. Když mi pán od security před vchodem rozhodně zamával prstem před fotobrašnou a odkázal mě na úschovnu, nevěděla jsem, jestli mám začít křičet nebo brečet. Svorně jsem předala svou ubohou amatérskou zrcadlovku do rukou dvou studentíků dělajících v úschovně vedle kas a modlila se, aby se jí nic nestalo. V následujících festivalových dnech jsem tedy pořídila fotografie pouze z autogramiád, které se odehrávaly mimo areál, a nosila jsem foťák tam a zpět. V minulých letech s mým naprosto stejným foťákem nebyl problém... Inu, nenadělala jsem nic.

Ale přesuňme se k muzice. Devátému ročníku Metalfestu vévodil symfonický metal, který měl v programu celkem velké zastoupení - Nightwish, Vision Of Atlantis, Apocalyptica, Xandria a power metal - Sonata Arctica, Freedom Call, Alestorm a další.

V pátek bych vypíchla rakouské Vision of Atlantis, německé Freedom Call a pochopitelně finské legendy Nightwish.
Jejich oslava dvacetipěti let na scéně byla ohromná… Vizuálně. Jejich výkony byly jinak jako vždy dobré, ale chybělo jim něco navíc… Jako by Nightwish už přišli o duši a jen ze zvyku hráli pořád dál a dál. Tak nějak mi přijde, že už ani samotná kapela si muzicírování spolu neužívá a hrají, aby hráli. Ale to je jen můj subjektivní názor, spousta lidí byla z jejich show nadšená.

Vlajkonoška Follow the Cipher

V sobotním poledni mě překvapili, a podle ohlasu fanoušků nejen mě, švédští Follow the Cipher v čele s okatou červenovlasou Lindou Toni Grahn. O kapele jsem do té doby (kromě mého pravidelného průzkumu před začátkem festivalu) neslyšela a není divu, kapela vydala své první album teprve letos v květnu a v ČR hrála jen jednou a to na loňském Masters of Rock ve Vizovicích. Dle mého má kapela před sebou zářnou budoucnost, pokud vychytá, co má být vychytáno, protože hudebně na to mají.
Podívaná na ně všechny i na jejich fialovlasé vlajkonošky, které pobíhaly po podiu nebo naopak stály neochvějně jako sochy, byla parádní a na autogramiádě byli jednou z nejmilejších kapel, jaké jsem kdy zažila (překonají je snad už jen švédští kolegové Avatar z minulého roku, kteří svou autogramiádu o hodinu prodloužili, aby se dostalo na úplně všechny ve frontě).



Caroline Westendorp, The Churm The Fury

Mým favoritem celého festivalu se ale stala kapela, která hrála po nich. The Charm the Fury, další uskupení, které doposud unikalo mému hledáčku, bylo něco, co jsem potřebovala slyšet... Konečně něco, co bylo ostré, ale protkané melodikou. Zpěvačka Caroline Westendorp šířila svou energii a sílu do obecenstva, které propuklo v eufórii energie v podobě mosh pitu (*Definice v Urban Dictionary: "a place at a gig where you can dance however the fuck you want with a bunch of people you don't know). Nemohla jsem než upřeně sledovat Caroline, jejíž výkon mě hypnoticky přitahoval. Konečně ženská, která se nebojí do toho opřít. Nenechala jsem si ujít ani autogramiádu, a tak se mi poštěstilo mít s touto dvacetidevítiletou fit/growl dračicí i fotografii.


Zaujmout dokázali i němečtí Crematory a jejich disco trisko metal v čele s nepřehlédnutelným zpoceným zpěvákem Gerhardem Felixem Stassem.

Equilibrium a jejich folk/deathmetal, či jak jejich žánr nazvat, mě se svými songy o pivu a své vlastní epičnosti (viz song Born To be Epic) dokázali vykouzlit úsměv na tváři a jediná má výtka tak jde za zvukařem - koncert byl hrozně přeřvaný.

Lacuna Coil, italská kapela, kterou jsem zhlédla v roce 2012 na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí, přilákala mnoho lidí, což mě překvapilo. I když kapela patří k často medializovaným rockovo-metalovým seskupením a jsou legendami (hrají již od devadesátých let), před šesti lety mnoho lidí na své vystoupení nenalákali, což tedy na jejich obranu zapříčinil hlavně déšť, který se spustil těsně předtím, než zazněly první tóny jejich kytar. Lacuna Coil přitvrdili a to hodně, vždy jsem je považovala spíše za rockovou kapelu než za metalovou, za to, co ale předvedli v Plzni, by se nemusel stydět kdekterý deathmetalista. Cristinin hlas zněl celým amfiteátrem i přes ostře a hlasitě hrající kytary a já si uvědomila, jak profesionální zpěvačkou je. Mužský pěvecký element Andrea Ferro se "nedávno" konečně naučil growl, za což jsem nesmírně ráda, přidalo to jejich tvorbě na drsnosti a hlavně rozmanitosti. Cristina a Ferro se teď střídají jako den a noc a ne jen jako ženský a mužský hlas. Po více než dvaceti letech na scéně se Lacuna Coil zaměřila i na image a popravdě, kdybych je neznala, myslela bych si, že si nějací blackmetalisti odsokčili z Norska na dovolenou do Čech. Zkrátka přichystali pro diváky nejen skvělou hudbu, ale i kostýmovou podívanou.


Lacuna Coil

Sobota se rychle přehoupla v neděli a na pódiu už jsme mohli vidět německou symfonickou Xandrii, v jejímž čele momentálně stojí drobounká Aeva Maurelle. Před několika málo lety jsem mohla na plzeňském pódiu toto seskupení zhlédnout, to na něm vévodila ale tmavovláska a operní diva Dianne van Giersbergen, která bohužel z kapely odešla minulý rok kvůli zdravotnímu stavu a neshodám v kapele. Že členové kapel odchází a zase se vrací, není nic neobvyklého, Xandria už má za svou dvacetiletou kariéru ale již pět vystřídaných zpěvaček: Nicole Tobien, Lisa Schaphaus-Middelhauve, Kerstin Bischof, Manuela Kraller a nově Dianne van Giersbergen. Musím ale uznat, že Aeva byla úžasná a rozverně rozsévala radost svým roztomilým, lehce prkenným poskakováním a širokým úsměvem. Xandria za svůj výkon byla také patřičně ohodnocena burácivým potleskem a velkým nadšením z řad obecenstva. Jejich vystoupení bych zařadila do stejné úrovně jako symfonickoepické legendy Epica… Dle mého názoru (mnozí by mě ukřižovali) bylo jejich vystoupení lepší než vystoupení zrzavé porcelánové panenky Simone Simons, protože nebylo rozhodně tak nudné.



Xandria

Battle Beast dokázali při svém klasickém heavy metalu lidi sjednotit, jejich vystoupení bylo pohlazení po duši. Při vysokých tónech zpěvačky Noory Louhimo musela pukat okna v dosahu dvou kilometrů.
Finská Apocalyptica a jejich předělávky Metallicy na cella mě velmi lákala, jednou už jsem měla tu čest chlapce slyšet na živo a je to opravdu zážitek, ale musela jsem odcestovat, a tak pro mě letošní ročník skončil ještě před těmito virtuózi.
Obecně musím festival hodnotit kladně, atmosféra byla parádní, pro příště snad něco udělají s těmi úmornými frontami. Směle do dalšího roku.


Více mých fotografií z Metalfestu zde.

Všechny fotografie jsou mé, pokud je chceš zveřejnit, napiš mi o souhlas.

The Agonist, Sirenia a The Birthday Massacre již příští týden v Ostravě

26. září 2017 v 23:03 |  Novinky

Již přístí středu můžete vyrazit do ostravského Barrák Music Clubu a užít si trojici skvělých kapel - kanadské The Agonist, The Birthday Massacre a norskou Sirenii.
Akce začíná v 19.00 a cena lístků v předprodeji je 490,-. Více zde.



Tarja vydá vánoční album "from Spirits and Ghosts (Score for a dark Christmas)"

26. září 2017 v 19:01 |  Novinky



17. 11. 2017 vyjde Tarje speciální vánoční album "from Spirits and Ghosts (Score for a dark Christmas)". 1CD digipak, 1LP Gatefold (180g, černý) a Digital vyjde u earMUSIC. Koupit ho budete moci v "Official Store for a dark Christmas" (oficiálním obchodu).
Album bude obsahovat 11 klasických vánočních skladeb, stylizovaných do "temné gotiky" a jednu originální skladbu "Together".

"Produkovat temné vánoční album uprostřed léta je velmi zajímavý proces, obzvlášť pokud to děláte u tyrkysového Karibského moře. Velký rozdíl oproti zasněženým Vánocům na které jsem zvyklá z domova ve Finsku. Další důkaz, že temnota přichází z hlouby nitra. Na tomto albu jsem prozkoumávala jinou stránku Vánoc. Vánoce osamocených a chybějících. Vánoce pro ty, kteří nenacházejí radost v blikajících světýlkách a rolničkách."


Dianne van Giersbergen odešla z Xandrie

23. září 2017 v 18:25 |  Novinky
Dianne van Giersbergen byla až do nedávna součástí německé kapely Xandria, kvůli zdravotním problémům a neshodám v kapele ji ale opustila.
Že členové kapel odchází a zase se vrací není nic neobvyklého, Xandria už má za svou dvacetiletou kariéru ale již 5 vystřídaných zpěvaček: Nicole Tobien, Lisa Schaphaus-Middelhauve, Kerstin Bischof, Manuela Kraller a nově Dianne van Giersbergen.
Jako náhradu pro podzimní evropskou tour vzala kapela zpěvačku z kapely AEVERIUM - Aeva Maurelle.

www.instagram.com/diannevangiersbergen

Vyjádření zpěvačky:
"Jakkoli jsem vám i sama sobě slibovala, že tento okamžik nikdy nepřijde, je tu. Opouštím XANDRII. A důvod je jednoduchý: zůstat dál v kapele by prohloubilo mé zdravotní problémy, které mi kapela způsobila.
Po uplynulé téměř dva roky jsem se snažila nastolovat kapelní a managementové problémy, a to s jediným záměrem. Abych udržela kapelní prostředí zdravé, abychom drželi spolu a byli připraveni na budoucnost. Dnes musím s politováním oznámit, že moje pokusy selhaly a byly ignorovány. Že moje nářky o pomoc se setkaly s finančními výhružkami a emocionálním vydíráním a že moje umíněnost vytrvat, zatímco jsem ignorovala všechna varovná znamení, u mě zanechaly nekontrolovatelné symptomy stresu, což potvrdil i lékař.
Jsem bojovnice, ale seznala jsem, že tento boj nemůžu vyhrát. Nechci odcházet, miluju muziku, kterou jsem pro vás mohla napsat, a to je pro mě všechno, ale nemůžu žít, koncertovat a jednoduše existovat v prostředí, které mi ubližuje. Toto prostředí se nestaralo ani o mě, ani o fanoušky (dokonce mi navrhlo, abych zpívala na playback, abychom mohli hrát více koncertů v řadě) a nějakým způsobem nikdy nevygenerovalo finanční výsledky, a tudíž ani stabilitu pro členy kapely.
Včera večer byla poslední šance usmířit se s kluky zničena, když oni oznámili, že já už nejsem schopná s kapelou nadále vystupovat, přičemž zapomněli, že jsme v nezdravé pozici právě kvůli XANDRII a managementu. Není překvapením, že už si za mě stihli najít náhradu a vykopli mě ze všech sociálních sítí XANDRIE. Tím poslali poslední jasnou zprávu, nemají zájem situaci napravit, ani mě nechtějí podpořit, kdyby to znamenalo částečně upustit od obchodní perspektivy (cituji: "nejsme přátelé"), což vede k shrnutí, že je čas uzavřít tuto kapitolu a popřát všem štěstí v pokračování kapely, kterou jsem tak milovala.
Takže, nevím, kdy se opět potkáme, ale já jsem nenásledovala svou vášeň a nevěnovala tolik hodin studiu a nenajezdila tolik kilometrů, abych všechno vzdala.
Je mi líto, že musím tuto kapitolu uzavřít, ale jsem si jistá, že začnu psát novou. Mezitím se budu soustředit na to, co mě činí opravdu šťastnou a bude se věnovat mé stránce Precious Metal Jewellery a EX LIBRIS.
Doufám, že se uvidíme online a kdo ví, jednou opět zase na scéně. Děkuji všem za pochopení, za vaši lásku a podporu. Jsem vám navždy vděčná!"


picssr.com/tags/aevamaurelle


Vyjádření kapely:
"Drazí, máme pro vás špatné a dobré zprávy. Začněme těmi špatnými. Je nám velmi líto, že naše zpěvačka Dianne už není v současné době schopná s námi vystupovat. Někdy jsou tyto věci mimo náš dosah a existuje i život mimo stage světa, který potřebuje pozornost, takže to prosím pochopte. Bohužel to znamená, že musíme zrušit ruské a americké turné. V současné době už pracujeme na nových datech pro tyto destinace, ale ještě nevíme přesné časy. Sledujte další dění pro vrácení peněz za lístky. Jako krátkodobé řešení pro podzimní evropské turné jsme přijali mezi nás naši kamarádku Aeva Maurelle z alternativní metalové kapely AEVERIUM. Prosím přivítejte Aevu! Tyto show si zapamatujete, už se nemůžeme dočkat!

Metalfest, Plzeň 2016

23. května 2017 v 17:57 |  Reporáže a recenze
Pokud chcete zavzpomínat na minulý ročník Metalfestu a navnadit se tak na letošní, který se koná již příští víkend, můžete si přečíst mou reportáž, kterou naleznete i v online měsíčníku Abdon a to v červencovém čísle z roku 2016, který naleznete ke stažení zdarma zde.


(Nightwish)

O víkendu 3. 6.-5. 6. 2016 se v plzeňském lochotínském amfiteátru konal již 7. ročník Metalfestu.
Jedná se o festival rocku, metalu a podobných stylů hudby. Letošními leadry byli např. Nightwish, Epica, Lordi nebo UDO.
Jak potvrdili i pořadatelé, jednalo se o program nejvíc nabitý velkými hvězdami metalové scény od doby, co se festival koná. Celkově akci navštívilo kolem deseti tisíc lidí.
Metalfest je dle mého názoru zvláštní tím, že se koná ve městě, i když přilehlý park a zoo tuto skutečnost celkem dobře maskují. Mám zde lehce skličující pocit, neboť jsem zvyklá kempovat na rozlehlých loukách, jako např. na Basinfirefestu v nedalekém Spáleném Poříčí.
V pátek odpoledne jsem se připojila k davu mířícímu do amfiteátru, který je zrekonstruovaný z minulého roku. Festival se již rozjížděl a jako každý rok i letos zde bylo plno stánků s jídlem, pitím i oblečením a v kempu už stála spousta stanů. Přidala jsem se k sestřenici a zbytku naší party a nasávala atmosféru festivalu. Ta je totiž nezaměnitelná a jedinečná. Člověk cítí jakousi soudržnost s ostatními, i když je nezná a ani s nimi nemluví, protože i přestože metalisté mohou na první pohled vypadat jako neurvalá "individua" v černém oblečení a řetězech, která uctívají Satana (ano, toto jsou skutečné názory), vůbec tomu tak není. Na rockovém/metalovém festivalu panuje pohoda, kterou jsem nezažila na žádné jiné společensko-kulturní akci. Lidé jsou na sebe slušní, vtipkují, rozebírají svou oblíbenou muziku a celkově jsou k sobě ohleduplní.
V pátek mě nejvíce zajímaly kapely Gloryhammer, což je britsko-švýcarská epic power metalová skupina a oblíbenci mojí mámy. Jejich vystoupení bylo příjemné a energické. Nejvíce jsem se těšila samozřejmě na hlavní hvězdu festivalu, a to finské Nightwish, které snad nemusím představovat, protože i lidé, kteří neposlouchají metal, určitě někdy slyšeli o této symfonicko-metalové legendě.
Jak nám oznámil moderátor, kapela připravovala světla na scénu celou předchozí noc, a tak bylo zaručeno, že podívaná to bude velkolepá, jelikož Nightwish s sebou vždy přivezou show, na kterou se nezapomíná. I přestože v současné době Nightwish neposlouchám tolik jako dřív, užila jsem si jejich vystoupení a zpívala si při písních, které jsem měla za své hymny, když jsem ve svých dvanácti letech metal začala poslouchat. Jediné, co bych jim vytkla, bylo to, že málo komunikovali s obecenstvem. Na konci se zdálo, jakoby odehráli, co měli, a prostě odešli (i přestože se s diváky rozloučili).
Koncert skončil v jedenáct hodin, východ u amfiteátru se narval k prasknutí a my do půl jedné čekali na odvoz, takže jsem později usnula jako miminko. Moc jsem toho ale nenaspala, protože v sedm jsme vstávali a jeli zpátky do Plzně.



(Charlotte Wessels, Delain)

Na sobotu jsem se velmi těšila, ačkoliv odpadla norská Sirenia, protože zpěvačce Aylin zemřela matka. Nejvíce jsem očekávala kapelu Delain, která pochází z Nizozemí a hraje směsici symfonického rocku a metalu a v jejímž čele stojí krásná zpěvačka Charlotte Wessels. Jelikož mi celý víkend šlo i o pěkné snímky z této akce, fotila jsem hlavně autogramiády, při kterých se můžete k hvězdám dostat co nejblíže (pokud se dostanete skrz našťouchaný dav fanoušků a čumilů). Bohužel často ale platí i to, že buď si tu akci užiješ, nebo uděláš pěkné fotky, protože pokud chceš udělat opravdu kvalitní snímky, musíš se tomu věnovat na 100 % a po celou dobu. A já jsem jela na festival hlavně kvůli hudbě, takže snímky mám, některé i vydařené, ale mohlo by jich být určitě i více.
K samotnému vystoupení Delain musím říct, že jsem si ho velmi užila, zaskákala jsem si, zazpívala, zatleskala i zakřičela, prostě všechny "za". Vypíchnout musím mladičkou kytaristku Merel Bechtold, jejíž výkon byl úžasný a navíc na mě byla na autogramiádě velmi milá.





(Delain, Merel Bechtold)

V tento den jsem si užila ještě finské legendy Lordi, kteří měli jako vždy připravenou monster show s mnoha rekvizitami (pila, konfety, obří křídla a doplňky na kostýmech). Jejich písně znám od mala, takže jsem si mohla zpívat každou druhou, a celkově mě toto vystoupení moc potěšilo. Zároveň se mi líbilo, že jejich koncert nebyl přeřvaný, což některým lidem z naší party vadilo a stěžovali si, že to bylo "moc potichu a nemělo to koule" J.
Neděle byla dnem nejteplejším, i přestože se nevyrovnala předchozímu ročníku, kdy pivo zteplalo během pěti minut a kdy jste se téměř přiškvařili k lavičkám. Bohužel i v tento den odpadla kapela, na kterou jsem se moc těšila a to švédská hardrocková Crucified Barbara. Festivalu se děvčata nezúčastnila kvůli nemoci zpěvačky, o několik dní později ale kapela oznámila konec své existence, což mě osobně velmi mrzí, protože toto seskupení má písně a vystupování, které vám prostě dodá energii a radost.
Jakožto fanoušek female fronted metalu (tedy kapel, v jejichž čele stojí ženy) jsem ale neměla tento den prohraný, jelikož nás ještě čekala Epica. Epica je další z legend svého žánru a zrzavá zpěvačka Simone Simons je předmětem vášnivých diskuzí nejen u mužů. Na jejich autogramiádě naštěstí nebyl takový nával a tak jsem se dostala i na pěkné místo, ze kterého se dalo velmi dobře fotit, jelikož jsem stála přímo naproti zpěvačce. Jejich koncert samotný se mi také líbil, jediné co bych vytkla je, že některé písně zní podobně a tak člověk občas dlouho neudrží pozornost.

Celkově bych chtěla poděkovat organizátorům za skvělou akci, na které jsem neměla žádné problémy (lidé, kteří bydleli v kempu měli bohužel problémy s krádežemi), kapely byli skvělé a doufám, že i příští rok bude takto úžasný, co se týče programu a snad jídlo bude levnější :).



Na co se těšit na Metalfest 2017

23. května 2017 v 17:23 |  Speciály


Vyrážíte na letošní Metalfest do Plzně a nebo ještě váháte? Zde se můžete podívat na krátký průřez setlistu a rozhodnout se nebo minimálně navnadit se. Podotýkám, že interprety jsem nevybírala podle popularity, ale zvolila jsem je podle toho, co zaujalo mě.

Tarja a Sharon
Tarjina hudební kariéra trvá již 20 let a je jen radost tuto divu sledovat v různých etapách jejího života. Sharon den Adel je stejně známá a zpívá stejně dlouho jako Tarja. I přes společný hudební styl se tyto dvě zpěvačky léta míjely a své hlasy spojily až v roce 2013 v písni Paradise (What about Us) a staly se přítelkyněmi. Obě mají svůj program nabitý - Tarja koncertuje po celém světě a vychováva svou pětiletou dceru a Sharon se stará o své tři děti, přesto si najdou chvíle pro společnou práci. V Plzni exluzivně vystoupí spolu a dozajista se máme na co těšit a bude to koncert, na který bude (minimálně female fronted) metalová scéna dlouho vzpomínat.



Korpiklaani
Tuhle finskou smečku mám ještě v živé paměti z Basinfirefestu z roku 2015. Pokud máte rádi veselý folkmetal, pak určitě doporučuji, skvěle se při jejich koncertu uvolníte, zaskáčete si či zatančíte. Kromě Čech hrají Korpiklaani letos po celém světě, např. v Číně, Japonsku, Rumunsku či Portugalsku.


Frantic Amber
Projíždějíc program, zaujala mne švédská melodic deathmetalová ženská kapela (nyní s chlapským bubeníkem) Frantic Amber. I když moc nemusím zběsilé kopáky, které hrají 20 vteřin v kuse, musím uznat, že mě na této kapele něco zaujalo a jejich písně se mi líbí. Jedna zajímavost, každá členka pochází z jiné země - Švédsko, Japonsko, Dánsko a Kolumbie. Hledíc na soupisku uplynulých koncertů mi dochází, že pravděpodobně v České republice ještě nehrály a tak doufám, že se jim zde bude líbit a že je české obecenstvo dobře přijme.



Neonfly
Anglické Neonfly jsem měla možnost vidět a slyšet již 2x a to v Mnichovicích u Prahy a v Plzni v Šeříkovce v roce 2012. Tito britové hráli ale i na Masters of Rock a na Basinfirefestu, takže nejsou v Čechách žádnými nováčky. Tvrdí, že mají Česko rádi a také "ceský pivo". Vřele doporučuji navštívit i jejich vystoupení, hrají jako jedna z prvních kapel v pátek. Neonfly nejsou velký metalový nářez, ale řádná melodika, která zahřeje u srdce. Jejich vystoupení oplývají energií a členové kapely jsou milí lidé, kteří s fanoušky rádi prohodí pár slov.



Avatar
Při mém pátrání po kapelách z letošního Metalfestu jsem byla příjemně překvapena švédskou skupinou Avatar, o které jsem bohužel nikdy neslyšela a je to velká škoda. Nejvýraznější osobou je zpěvák Johannes Eckerström, který se stylizuje do tragikomedického klauna (dá-li se to tak říci) a s ironický úsměvem prezentuje hlubokomyslné texty ve velké pěvecké škále. Kapela vznikla již v roce 2001 a musím uznat, že jejich hudba mi přijde konstantně dobrá, což se o hodně kapelách říct nedá. Kapela má vydáno již 6 alb, poslední je z roku 2016 a z něho také můžeme čekat největší zastoupení písní pro nedělní vystoupení.


Kam dál